Cervikokapitální endoprotéza I. generace byla vyvíjena ve dvou provedeních. Jedna z variant byl odlitek z chromkobaltmolybdenové slitiny, jehož dřík měl stejný tvar, jako dřík totální endoprotézy I. generace. Průřez dříku byl lichoběžníkový, CD úhel 135°. Tato endoprotéza se pouze zkoušela, nebyla prodávána. Současně byla vyvinuta endoprotéza z osvědčené korozivzdorné oceli Poldi AKV Ultra 2. Tvar jejího dříku vycházel z tvaru dříku TEP II.generace. U této totální endoprotézy byl již změněn tvar průřezu dříku z lichoběžníkového na eliptický, čímž došlo k jeho zesílení a CD úhel byl změněn ze 135° na 144°. K těmto úpravám došlo na základě výskytu únavových lomů dříků TEP  I. generace. Dřík cervikokapitální endoprotézy byl pouze prodloužen o 1cm pro případ pozdější reoperace a výměny za totální endoprotézu.

Dřík s límcem cervikokapitální endoprotézy byl zápustkový výkovek, hlavice výlisky polokoulí. Tyto díly byly svařeny v ochranné argonové atmosféře. Rozměrová řada hlavic byla stanovena od průměru 38 do 56 mm s odstupňováním po 2 mm. Tato rozměrová řada se používá dodnes. Prvních 30 ks cervikokapitálních endoprotéz I. generace z korozivzdorné oceli bylo prodáno v roce 1978.

Cervikokapitální endoprotéza  II.generace byla vyráběna v letech 1981 až 1997. Tvar dříku byl převzat z totální endoprotézy III. generace. Hřbet dříku byl zesílen ve 3/4 jeho délky, takže došlo k dalšímu zesílení dříku v místě kritického průřezu a současně došlo k rozšíření a zaoblení konce dříku. CD úhel zůstal 144°. Rovněž byla zvýšena kvalita výchozího materiálu. Bylo zavedeno opakované přetavování oceli a snížen obsah uhlíku, fosforu a síry.  

IV. generace totální endoprotézy vyráběna v letech 1984 až 1993 byla již opatřena kuželovým krčkem 14/16. Tato generační změna totální endoprotézy rovněž souvisí s endoprotézou cervikokapitální, protože od této doby bylo možné zahájit výrobu modulárního dříku, který by umožnil použití cervikokapitálních hlavic s vnitřním kuželem a bi-polárních hlavic, tvořících přechod mezi cervikokapitální a totální endoprotézou. Výhodou modulárního dříku je snadná transformace cervikokapitální endoprotézy na totální. K výrobě z různých důvodů tehdy nedošlo.

U dříků totálních endoprotéz byl v roce 1993  kuželový krček zmenšen z rozměru 14/16 na eurokužel 12/14, takže bi-polární a nasazovací cervikokapitální hlavice začaly být dodávány již s tímto rozměrem vnitřního kuželu. První bi-polární hlavice byly vyrobeny v roce 1996 a první  cervikokapitální hlavice s vnitřním kuželem byly vyrobeny jako nestandardní výrobek pro zahraničního zákazníka v roce 2000. Zařazeny do sériové výroby byly tyto hlavice až v roce 2002.

U dříků cervikokapitální endoprotézy III. generace došlo v roce 1997 ke  změně CD úhlu na 140°.                     

K poslední úpravě cervikokapitální endoprotézy došlo v roce 2003, kdy byla  tvarově upravena spodní část hlavice přecházející v límec. Tato úprava vyplynula ze změny technologie opracování hlavice za účelem zlepšení kvality povrchu a přesnosti kulovitosti. 

                                                                                                   

Další plánovaná změna CCEP je úprava CD úhlu na 135°. V současné době jsou prováděny výpočty jak tato změna ovlivní napětí v dříku endoprotézy, ve femuru a v acetabulu.